Much of the Durham Dales lie within the North Pennines Area of Outstanding Natural Beauty. Once the hunting grounds for the Prince Bishops of Durham, the district provides a spectacular setting for a range of walks of various different lengths and difficulties. This destination has the advantage that it’s only a short bus ride from Durham.

Tatáž řeka Wear, co protéká Durhamem, o pár kilometrů níže vymodelovala líná údolí s profilem krajiny takřka kosmickým. V prazvláštním podrostu se tam prohání spoustu králíků, zajíců a ptáků podobných koroptvím, co jsem nikdy před tím neviděl… Ve vzduchu bylo cítit jaro. Taky mi došlo, že prměrný muž zažije jen 72,1 jar a průměrná žena jen 78,5… A to je dost málo na to jen tak to ignorovat…

Pár foteček z desátého výletu přikládám. Vzhledem ke studijním povinnostem a taky nějakým násvtěvám s nejvyšší pravděpodobností musím skatulku Walking Society uzavřít. Desítka je pěkné číslo.

Jestli jedete do Durhamu, udělejte taky alespoň desítku. Výlety jsou nádhernou psychohygienou, nádherně si pokecáte a navíc opravdu poznáte lidi. Při formálních večeří se konverzuje protože se to sluší, na výletech s Walking Soicety proto, že je ta nejpřirozenější věc, co můžete dělat….

Znáte to. Občas si vyhradíte čas a peníze na nějakej hezkej výlet a když vám pak celej den cedí na hlavu, říkáte si: „nebylo by lepší si za ty prachy koupit nějaký dobroty a zůstat doma?“ Předpověď na předchozí výlet na Cheviots nebyly vůbec růžové, ale předpověď na tento víkend byla dokonce ještě mnohem horší. A tak jsem váhal, zda se si raději „nenakoupit dobroty a nezůstat doma.“ Nakonec jsem byl moc rád, že jsem šel. Za těch deset liber jsme totiž tentokrát měli úplně všechno – jasno, skoro jasno, polojasno, mlhu, mrholení, prudký déšť, sněhovou vánici, déšť se sněhem – prostě všechno, co vám cestovní kanceláře pouze slibují, ale nikdy to nejsou schopné garantovat. Myslel jsem, že z fotek vůbec nic nebude, ale nakonec jsem v kapkách na objektivu objevil jistou krásu a udělal z nich malou znouzectnost. Nakonec jsou pro mě právě ony neodmyslitelnou součástí genia loci únorového Wharfedale…

Když se posledně vrátila spolubydla z výletu DUHWS, který jsem musel kvůli jedné eseji zmeškat, našel jsem po domě roztažené schnoucí kusy oděvu a na naší tabuli byl nápis: „Hill Hell Walking Society – never more!!“ Pokud vám na Lake District nevyjde počasí, může to být samozřejmě dost pruda. Když jsme se vypravili na Cheviots Hills, vypadalo všechno o dost lepší. Byl teda úžasnej vítr, ale ten vítr rozháněl mračna a my měli nádhernej slunečnej den. Já jsem se docela těšil, až se budu spolubydle smát, že si neumí vybrat vhodnej termín. Aj. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Kolem jedný se vítr přihnal těžký mrak, z něhož se valily dešťosněhové srážky. Všichni byli v mžiku, goretex negoretex. mokří až na kost. A [z]ima se nadechla tak, že sis na ni mohl i lehnout. Všechny skupiny přišly o dvě hodiny dříve oproti původním plánům. Všichni se těšili domů na sprchu. Přiložené fotky jsou především z první poloviny dne…

Co dal jsem ti do klína.

Jiný nosí na svém pásku,

s tebou usíná.

Ó v horách, horách,

Strmé strže, ostré ledy,

Hledám cestu k svojí milej.

Naposledy.

Květ z úpatí hory,

Uvadl a čas jej svál,

I když zkusíš všechny cesty,

Nepopojdeš dál.

Ó v horách, horách,

V hustých mračnech mezi městy,

Sníh tu pokryl tam i zpátky,

Všechny cesty.

Ó v horách, horách,

V hustých mlhách vadnou květy,

Uvízl jsem na rozcestí.

Mezi světy.

(turecká lidová)

The scar had not pained Harry for nineteen years. All was well.

Proč začínám zrovna takto? Pokud byste si někdo chtěl otevřít cestovku cílící na Velkou Británii, nezapomeňte na Harryho Pottera. A nebojte se fabulovat. Na konci každého inzerovaného výletu připište tučným písmem něco jako na konci výletu uvidíme psa farmáře McDonalda, jenž byl předlouhou pro animální podobu Siriuse Blacka ve třetí díle ságy HP… nebo po cestě uvidíme zeď o níž se opřel Hagrid před domnělou popravou Klofana… a když už vás vůbec nic nenapadne, prostě připište výmluvný příslib překvapení možná přijde i kouzelník. Je konec termu a autobusy DUHWS povětšinou zejí poloprázdnotou. Všichni raději pilně studují než by se honili po kopcích. Autobus na Malhalm byl však obdivuhodně plný. Domnívám se, že za jeho plnost vděčíme informaci, která oznamovala, že uvidíme místo, kde Harry v 2. VII. díle s Hermionou stanovali ve weaslyovském stanu. (!)

A vskutku. Bohužel jsme na to místo došli až za úplné tmy, takže jsem již nepořídil žádné fotky, ale můžete na ně mrknout na google… Byť jsem taky docela fanda Harryho Pottera, víc než malhalmské kameny (na kterých se dle mého skromného názoru muselo stanovat dost blbě) mě zaujal kraj, který mi připomínal tolkienovský Rohan, plný legračních, nevysokých kopečků provrtaných četnými jeskyněmi (často i pěkně hlubokými), dále rozkvetlé květiny na konci listopadu (!) a v neposlední řadě krávy s vlasama, co by jim i Petr Váša musel závidět. A počasí? Nevídaný. Při svačině jsem si sedl na vápenec a on…hřál.

Po každém výletě s Walking Society bývá zvykem zabrat nejbližší hospodu a čekat na ostatní walkery. Protože už mě pomalu ale jistě opouští to staré české prokletí, že všechny částky v librách násobíte třiceti, abyste se znovu a znovu ujišťovali, že v Británii je všechno fakt hrozně drahý, dávám si už taky svojí pintu. Jednak proto, že už jaksi není počasí na to sedět před hospodou a dopíjet studený čaj, a jednak proto, že je to vždycky takové pěkné zakončení konverzačního dne. Když jsem seděl se svojí pintou po tomhle výletu, věděl jsem, že je něco v nepořádku…Ale co? No jo, vždyť všichni walkeři někam zmizeli a já se tu nad svou pintou skláním skoro sám! „Kam šli všichni?“ ptám se jedné zbyvší holčiny… „Přece nakupovat gingerbread.“ odpověděla tónem, jako bych se ptal na hlavní město Anglie. Gingerbread! Grasmere patří rovněž k lokalitě Lake District, o které jsem už psal několikrát. Avšak známým jej nedělá ani tak turistika a hillwalking jako Gingerbread. Měl jsem tu čest kousnout si. Dobrý, ale jestli si to zaslouží takovou publicitu? Za 15 Ł nebo tak dokonce prodávají nerezovou krabičku s logem Gingerbreadu s deseti gingerbreadama uvnitř. A jste-li velký fanda, doručí vám jej klidně až do Austrálie… Trička a šály s logem Gingerbreadu ještě nemají, ale myslím, že časem na to přijdou…

Pokud jde výlet, tak Lake District málokdy zklame. Nebylo moc počasí, takže jsem foťák vytáhl právě tolikrát, kolik je fotek v přiložené galerii…

Náš autobus opět mířil na sevverozápad. Howgill Fells leží mezi Lake District a Yorkshire Dale. Wikipedie říká, že má jméno původ ve Staré severštině – haugr je označení pro horu zatímco gil znamená úzké údolí. Etymologie obvykle prozradí mnohé. Tentokrát prozradila úplně všechno. Krásný, rázovitý kraj! Ombeline před autobusem otočili a poslali domů, že prý nemá pořádné boty. Byl jsem na ně docela naštvanej. Ale když nás pak na hřebeni bičovala sněhová bouře v kolmém úhlu, byl jsem docela rád, že to udělali. Z fotek můžete mít pocit, že se nejedná o fotky z jednoho výletu, ale skutečně je tomu tak. Jednotivé fotky od sebe dělí nejvýše pár hodin. Počasí připomínalo duben s charakteristickými aprílovými výkyvy. A právě tyto výkyvy daly jinak rázovitému kraji ještě ráznější ráz. Občas se sněhová mračna rozestoupila a v dálce zasvítilo moře… Určitě jeden z nejlepších tripů s DUHWS!

Co mě na Walking Society nikdy nepřestane bavit je pestrost, s jakou jsou tripy organizovány. A tak po minulých strmých svazích v Lake District přišla zase trocha rovinky – tentokrát národní park Yorkshire Dales. Asi to bude docela slavný park, protože má dokonce své české wikipedické heslo. Protože mě o den později čekal první zápas ve famfrpálu, nechtěl jsem se úplně zničil, takže jsem poprvé v historii dal košem Duncanovi (který si libuje v nejnáročnějších trasách) a šel s prezidentkou společnosti Emily krásnou, devatenácti kilometrovou procházkou kolem řeky Swale. Podzim tu už pozvolna přebíral štafetový kolík, ačkoliv počasí připomínalo spíše duben s jeho obvyklými vtípky: slunce pražilo a pražilo a my odslíkali jednu vrstvu za vrstvou. Když už zbývala vrstva poslední, zatáhlo se, přišel vítr a div že nesněžilo. Pár foteček opět přikládám. Moji spolubydlící se mi smějou, že pořád fotím ovce. Ale prosím vás: zkuste jít někdy někam v Anglii na výlet a vyfotit nějakou fotku, kde nejsou ovce!