Malhalm (DUHWS #7)

Vzpomínáte, jak jsem líčil, kterak je moje spolubydla šílená do Harryho Pottera? Tak to jsem malinko podcenil. Ona do něj není je šílená. Ona je z něj zcela – hmm…jak to jen říct slušně… Zkrátka včera z ní vypadlo, že si na levou paži nechala vytetovat poslední slova Harry Potter ságy. Když jsem jí to nevěřil, tak mi to ukázala. Na dosud nezhojené kůži se černal nápis:

The scar had not pained Harry for nineteen years. All was well.

Proč začínám zrovna takto? Pokud byste si někdo chtěl otevřít cestovku cílící na Velkou Británii, nezapomeňte na Harryho Pottera. A nebojte se fabulovat. Na konci každého inzerovaného výletu připište tučným písmem něco jako na konci výletu uvidíme psa farmáře McDonalda, jenž byl předlouhou pro animální podobu Siriuse Blacka ve třetí díle ságy HP… nebo po cestě uvidíme zeď o níž se opřel Hagrid před domnělou popravou Klofana… a když už vás vůbec nic nenapadne, prostě připište výmluvný příslib překvapení možná přijde i kouzelník. Je konec termu a autobusy DUHWS povětšinou zejí poloprázdnotou. Všichni raději pilně studují než by se honili po kopcích. Autobus na Malhalm byl však obdivuhodně plný. Domnívám se, že za jeho plnost vděčíme informaci, která oznamovala, že uvidíme místo, kde Harry v 2. VII. díle s Hermionou stanovali ve weaslyovském stanu. (!)

A vskutku. Bohužel jsme na to místo došli až za úplné tmy, takže jsem již nepořídil žádné fotky, ale můžete na ně mrknout na google… Byť jsem taky docela fanda Harryho Pottera, víc než malhalmské kameny (na kterých se dle mého skromného názoru muselo stanovat dost blbě) mě zaujal kraj, který mi připomínal tolkienovský Rohan, plný legračních, nevysokých kopečků provrtaných četnými jeskyněmi (často i pěkně hlubokými), dále rozkvetlé květiny na konci listopadu (!) a v neposlední řadě krávy s vlasama, co by jim i Petr Váša musel závidět. A počasí? Nevídaný. Při svačině jsem si sedl na vápenec a on…hřál.