Kategorie K univerzitě

Když jsem se doslechl, že bude v červnu v Olomouci přednášet Noam Chomsky, bylo mi fakt líto, že ho kvůli stáži v Durhamu zmeškám. Nakonec mi ale stáž v Durhamu ušetřila cestu do Olomouce. Naom Chomsky se včera ukázal v Castleu! Když se otevřel rezervační systém servery byly asi půlhodiny nedostupné. Patřil jsem k těm šťastnějším, co boj s kolabujícími servery nakonec vyhráli. Přál bych vám vidět co nastalo, když chlapík, co ho v roce 2005 magazín Foreign Policy prohlásil za největšího žijícího intelektuála, vkročil do Great Hall. Slečna, co seděla vedle mě, se mi zakousla do ramene navzdory tomu, že mě vůbec neznala a strašně to bolelo. Do chlapíka po pravici jsem zase musel strčit, protože asi minutu vůbec nedýchal...

Nevím, proč jsem až v mém pátém roce vysokoškolských studií objevil kouzlo studování ve studovnách. Kdybych ho objevil v roce prvním a já od počátku studoval v prostředích prostých od prokrastinačních nástrojů (mj. hudebních nástrojů), právě mě jmenují docentem!

Možná jsem ho neobjevil prostě proto, že je v Čechách dost těžké ho objevit. Studovny se nacházejí v knihovnách, které mají otevírací dobu skoro jako školní družiny – tedy dost krátkou na to něco si rozdělat. V tom je, zdá se, oproti Anglii rozdíl. Studenti tu do knihoven chodí rádi a to nejen půjčovat si knížky, ale skutečně studovat. Právě proto jsou k tomu knihovny řádně vybavené.

Bill Bryson Library je pro Univerzitu v Durhamu ústřední knihovnou...

Je blízko k půlnoci a hlídač na parkovišti u Durhamské katedrály, který má zrovna směnu, vidí velmi zvláštní obrázek. U katedrály postává Magicarp, Psyduck a Kadabra a o něčem vášnivě diskutují. Hlídač na ně posvítí baterkou a ptá se, co se to tu u všech rohatejch děje. Magikarp, Psyduck a Kadabra se na sebe nechápavě podívají a pak řeknou: „Jen vášnivě diskutujeme. Je to problém?“ „Ne, promiňte. Ale vypadáte trochu podezřele.“ Všichni pokémoni se na sebe znovu nechápavě podívají. Proč jako? Pak jen zavrtí hlavou a pokračují v plamenné diskuzi. 

Hodněkrát se mi v Durhamu stalo, že jsem potkal někoho, kdo evidentně nebyl ve své kůži. A já se ptal: „Jsi v pohodě?“ A oni. „Jo, my jsme jen měli včera soušl...

Budovu Elvet Riverside mám hodně rád. Důvodů je hodně. Jsou tam dostupné studovny, které mám z domova zdaleka nejblíž. Taky jsou tam zdaleka nejlepší čarodějnice z celýho Durhamu a požární schodiště, na kterým můžete beztrestně drobit. Ale pro všechny, co jedou do Durhamu studovat, může být relevantní především Language Centre for Modern Languages and Cultures, co najdete uvnitř a také In-sessional courses, co se tam čas od času konají…

Tak postupně a podrobně…

Language Centre for Modern Languages and Cultures

Elvet Riverside je mekka všech jazykovědců z Durhamu, tedy těch, co mají studium jazyků jako hlavní studijní obor. Budete se divit, ale mezinárodních studentů, co přijeli do Durhamu studovat jiný jazyk než angličtinu, je tu fakt požehnaně...

Otázky jako: „A je to tam těžší než na UK?“ nebo „A jsou tam těžký zkoušky?“ jsem od vás dostával docela často. Tak v tom udělám trochu jasno. Zkoušky nejsou ani lehčí, ani těžší, jsou prostě jiné.

Naprostá většina kurzů je rozložena do tří termů. V každém termu zpravidla musíte předvést nějaké performance, které bude mít vliv na výslednou známku z celého předmětu. Těžko generalizovat, ale většinou to bývá 25% za výstup z Michaelmass term (1. trimestr), 25% za Epiphany term (2.) a 50% za Easter term (3.).

Ta studentská performance se samozřejmě různí podle oboru vašeho studia. Souhrně se vlezou pod honosný termín „projekt...

Ať už jedete do Durhamu na Erasmus a nebo řádně studovat, pamatujte na to, že můžete mít ve svém studijním plánu zapsány kurzy garantované až třemi různými departmenty. A tak, tíhnete-li (podobně jako já) k eklekticismu (lidově je tento pojem znám častěji jako „všeanicneumělství“), určitě toho využijte. Durham je přesně to místo, kde si můžete zkusit naprosto cokoliv.

A teď už k příběhu. Už úplně první den v Durhamu, mě ohromně zaujala nenápadná kamenná budova s novogotickými okny hned vedle katedrály. Když jsem kolem prošel poprvé, zpíval uvnitř nějaký šikovný baryton a kameny se pod těmi tóny rozechvívávaly, až hřály. Dal jsem ucho k těm kamenům a poslouchal...

Flying is so easy!

Tak zněl slogan České asociace létajícího disku v dobách (fíha…je to víc, než 10 let), kdy jsem začínal hrát frisbee ultimate v dresu Budějovického 3SB. A i když to byla relativně krátká epizoda, nikdy mi létající disk, lehkost hry a hlavně spirit (!) (spirit je [n+1]tý hráč na hříšti, kde n je počet hráčů v týmu. Příklad: hraje-li se 7×7, spirit osmým hráčem týmu) neodrostly od srdce…

Tady v Bradavicích sport doslova kvete. Je dost běžné, že studenti tu chodí na přednášky v dresech a z nich pak uhánějí rovnou na tréninky. Dokonce jsem slyšel, že podle vnitřního řádu univerzity je zakázáno zasahovat do středečního odpoledne tutoriály, semináři či přednáškami, neb jde o den vyhrazený sportu.

Studovat...

Často se přistihnu u toho, jak na všechny strany rozesílám pohledy, dopisy a e-maily o tom, jak je univerzita v Durhamu skvělá. Bezvadná. Slovo skvělá šestkrát podtrhuji. Ale všichni víte, že i na těch nejskvělejších věcech se tu a tam najde nějaký kaz. A tak abych univerzitu v Durhamu pořád jen nechválil, přidávám jeden kritický komentář.

… od dob, kdy jsem na jednom projektu spolupracoval s watchdogovou neziskovkou Iuridicum Remedium, mi tak trochu přestalo být jedno, komu a jaké svěřuji své osobní údaje. Nějak jsme si zvykli bezmyšlenkovitě vyplňovat své iniciály a příliš nepřemýšlet o tom, zda ten, komu je vyplňujeme, je skutečně potřebuje znát. 

V roce 2011 dostala cenu za Výrok Velkého Bratra paní profesorka Rychtaříková, ...

… slyšeli jste o tom někdy? Já taky ne. Než jsem to dostal. Až po tom jsem si všiml, jak neojedinělý fenomén to je. Tak neojedinělý, že má dokonce své wikipedické heslo. Podle Wikipedie je stiženo touto chorobou 90% fresherů (nových studentů) na britských univerzitách. Je údajně způsobena pestrou škálou patogenů, které si každý se svým ranečkem s buchtami ze světa přinesl, dále stresem (kterého během prvních týdnů vskutku není málo), no a za sebe dodávám, že špetkou soli na vrch toho všeho bude nefalšované britské počasí – dny, kdy proprší, tu střídají dny, kdy je jasno a teplo, že člověk může chodit v tričku.

…a tak jsem tento týden musel famfrpálový trénink vyměnit za postel...