Měsíční Duben 2014

University of Durham je takový krásný ostrůvek akademické angličtiny, který ovšem plave na rozbouřených jazykových vodách severní Anglie. V prostorách univerzity je snadné nechat se ukolíbat pocitem, že už v angličtině rozumíte úplně všemu. Stačí ale udělat pár krůčků z univerzitních prostor a můžete být v pěkným lese. Velikonoční vandr mi to opět potvrdil. Lidé se se mnou po celou cestu rádi dávali do řeči. Ale občas jsem si říkal, jestli mě v noci někdo potají nepřevezl do Holandska…

Lidé v severní Anglii, zejména v Newcastleu a okolí, mluví tzv. Geordie akcentem. Že to celé není jen tak, dokazuje i zmínka v univerzitním průvodci pro mezinárodní studenty:

…the Geordie people are usually very warm and welcoming but at times...

Jako každý Zelený čtvrtek jsem si i letos jako správný post-hipster pustil Jesus Christ Superstar. A přitom si osmažil řízky. Vepřový…

Dodíváno. Dosmaženo. Sbaleno. Ale stejně pořád nemůžu vyrazit. Čekám na pošťáka, co mi má přinést mapu. Vyhlídnul jsem si super trek na hranicích Skotska a Anglie a na e-bayi k němu zakoupil mapu. Ale byly tři a pošťák nikde. A tak jsem nevěděl coby. Počkat? Vyjet bez mapy? Nakonec jsem si řekl, že si nemá cenu kvůli blbýmu pošťákovi, co může přijít třeba až s pomlázkou na velikonoční pondělí a nebo taky nikdy (nakonec přišel na Bílou sobotu, pozn.ed...

Jak jsem již předesílal v postu Go South!, kolem Wear se vine walking trail Weardale Way, co začíná skoro u pramene a vede až k majáku u ústí v Sunderlandu. Proto i severním směrem po proudu Wear si můžete udělat libovolně dlouhý výlet, v závislosti na tom, kolik máte času. Určitě zvolte pravých břeh, protože na levém je trochu džungle. Sejděte od Gala Theatre po schodech k řece a za pár minut už kličkujete mezi ovcemi pasoucími se na zelených paloučkách nad řekou. Mostů je tu rovněž poskrovnu, tak na to myslete pokud se nechcete vracet stejnou cestou zpátky. První mostík, který se dá severně od Durhamu objevit, je zvláštní v tom, že se nedá přejít, ale musíte ho podejít. Nevěříte? To se tam asi budete muset vypravit...

Od Science site vede na jih docela nenápadná pěšinka, co vás dovede kolem plotů botanické zahrady University of Durham až do míst, kterým se říká Low Burnhall. Kouzelná jsou tato místa v tom, že si tam můžete udělat malou hodinovou procházku a nebo tam klidně bloudit celý den a přitom být pořád nadostřel Durhamu. Asi sedmdesáti hektarový plácek z většiny připomíná takové ty vyprahlé svahy s vinnou révou okolo Středozemního moře, navzdory tomu, že tam není ani vinná réva, ani moře. Ale pěšinky vás taky provedou nehlubokými lesíky či kolem povedených landartových výtvorů – lidiček z vrbového proutí. A jste-li ornitologové, tak se tam zblázníte. Oblast je orámovaná silnicí A167 a řekou Wear. Nejjižnější zajímavostí je Su...

Na levém břehu řeky Wear je nádherná cesta, která by vás dovedla z Durhamu až do Shinecliffe. Naneštěstí, loni v létě hodně pršelo, což se nelíbilo svahu nad řekou. A tak se ten svah prostě sesul. Přijeli chlapíci v džípech a helmách, který tomu svahu měli rozumět, ale po nějaké době přišli na to, že mu vlastně nerozumí. A tak po okolí rozseli ploty a cedule s nápisy, že tomu vůbec nerozumí a že se tedy proto cesty kolem řeky uzavírají. Všechno zlé je však pro něco dobré. Cesta, která by normálně vypadala jako cyklotrasa z Budějc na Hlubokou (tj. dálnice plná bruslařů, cyklistů, lidí venčících psi a zamilovaných párů) je prostě pustá. Celý vršek je přitom obsetý roklemi a potůčky a desítkami blátivých cestiček, co vás dovedou na místa s nezvyklými výhledy na Durham (viz foto)...

Poměrně rušná silnice A177, co vede od Durhamu kamsi na jihovýchod, protíná řeku Wear v místě, co si říká Shincliffe. Naštěstí, tahle silnice není jedinou cestou na tohle kouzelný místo – vedou sem totiž prašný pěšiny po obou březích řeky (což ocení zejména ti, co se neradi vrací stejnou cestou zpátky). I cesta samotná je docela zážitek – oba břehy řeky totiž lemují univerzitní sportoviště všech možných typů, a tak není vůbec vyjímečný zapomenout, že jste na procházce a být uneseni třeba dívčím fotbalovým mačem. V samotném Shincliffe objevíte gotický kostelík s nádherným hřbitůvkem, co je navzdory sousedství s A177 obdařen úctyhodným přídělem ticha...

Mezi Epiphany term a Easter term jsou v Durhamu prázdniny, kterým se říká „Eastern Break.“ Změnilo se toho hodně. Tak třeba zavřeli všechny studentské kluby v Durhamu. A všechny studentské spolky (včetně Walking society či mého famfrpálového týmu) přerušili činnost. Neřekl bych však, že se píď změnila na studijním nasazení zdejších studentů. Knihovna sice už nemá nonstop, ale včera jsem prošel tři poschodí, než jsem našel prázdnou židli. A tak studuju taky. Vždycky je co. Na větší a delší výlety mi už moc nezbývá čas…

…avšak z psychohygienických důvodů si ordinuji výlety kratší, denní, půldenní, či jen několikahodinové. A zjišťuji, že ať se z Durhamu vydáte jakýmkoliv směrem, vždycky objevíte nějaké to kouzelné místo...

Nick, co umí hrát na 5 nástrojů najednou. Slečna s brýlemi a hlasem jako hřebík zorvna vytažený z tavné pece. Chlapík, co vypadá i zpívá jako Johny Cash a na kufříku má napsáno „Smile!“ Slečna s fialovými vlasy, co hraje na ságo. Parta cigánů s žesti, co vždycky roztancuje celé námětí. Slečna, co operním hlasem zpívá Elvise Presleyho. Usměvavý pán, co každou neděli, déšť nedéšť, hraje na mostě k North Road na akordeon. Pán, který každý večer na náměstí vytáhne štos korejsky popsaných papírů, před sebe postaví vajdlink na oplachování brambor a začne zpívat z plna srdce…

…to jsou jen někteří ze buskerských stálic Durhamu...

Dnešní oběd jsem si zabalil do tortily a jako vždycky jsem si po prvním soustu z tortily tak zadělal ruce, že jsem se nemohl vůbec ničeho dotknout. A protože jsem před tím z nějakého debilního zvyku zapnul televizi, byl jsem v pasti. Nemohl jsem přepnout, vypnout, nic… A musel jsem několik dlouhých minut koukat na tuhle show:

Byl jsem z toho opravdu vedle. Strašně se děsím chvíle, kdy tenhle formát dorazí do Čech. Pošta pro tebe je proti tomu Aischylova Oresteia. Odpověď na otázku „jak je možný, že někdo dokážě něco takovýho vytvořit“ je prostá: „protože se najdou lidi, co se na to rádi podívaj.“ Odpověď na otázku „jak je možný, že se najdou lidi, co se na to rádi podívaj“ jsem ale nenašel. Asi se jí trošku bojím hledat…

Kde jsem měl...

Asi tak na půli cesty mezi Londýnem a Durhamem na stejné vlakové koleji stojí město York. A co do kouzelnosti si s Durhamem může směle ponotovat. Dám jen pár tipů, co v Yorku neminout, i když vzhledem k jeho velikosti je dost obtížné minout cokoliv… Tak tedy!

1) York Minster

„Tady má být světlo – žádné mystické příšeří!“ řekli církevní reformátoři takřka v celé Evropě. A s těmito slovy vymlátili vitrážě oken gotických katedrál, někde taky odtesali gotický dekor a zdi vzali vápnem. Řekl bych, že to, co nejvíc vystihuje Katedrálu svatého Petra v Yorku (neboli prostě „Minster“) je právě to, jak si vnější vzhled nekamarádí se vzhledem v interiéru...