Měsíční Listopad 2013

1. Není TESCO jako TESCO

Po Durhamu je nich několik. Pro mě jsou nejrelevantnější dvě – to na Market Place a to na Gilsgate. Obě jsou 10-15 minut z mého domovu na Gilesgate. Do každého však chodím pro jiné věci. První zmíněné je tzv. Metro, druhé pak Extra. Co to znamená v praxi? Do Metra se vyplatí chodit, pokud potřebujete nějaký rychlý sandwich – mají velký výběr od papírových krabiček s kompletním teplým chodem, přes teplá kuřecí stehna a prsa, studené saláty, bagety, trojhránky…Vše připravené k okamžité konzumaci. Na rychlé zahnání hladu ideální a cenově výhodnější než studentské kantýny. Koncem každého dne mají skoro všechno sladké pečivo za půlku i méně; což je parádní kauf pro následující snídani. Jinak v Metro TESCU seženete prakticky cokoliv, co se týče jídla...

Když jsem blog zakládal, sliboval jsem, že by snad mohl být užitečný i těm, co do Durhamu vypraví… Byl jsem už pár lidmi upozorněn na to, že se z těchto stránek pomalu ale jistě stává jeden z mnoha miliónů nic neříkajících narcis blogů. A proto abych vnesl zrnko užitečnosti, zakládám tuto kategorii.

Říká se, že Británie je drahá. Ehm…je. Ale existuje pár tríčků, jak v Durhamu přežít levně a v rámci možností si i pochutnat. Tato kategorie nebude o vaření (zejména pro to, že nejsem kuchař a nikdy nebudu… vytvářet něco tři hodiny pro 15 minut prožitku je prostě zcela mimo mojí životní filosofii i můj time manegment…). Tahle kategorie bude spíš o tom, jak levně sehnat dobré suroviny (což je dle mého názoru polovina úspěchu)...

Vzpomínáte, jak jsem líčil, kterak je moje spolubydla šílená do Harryho Pottera? Tak to jsem malinko podcenil. Ona do něj není je šílená. Ona je z něj zcela – hmm…jak to jen říct slušně… Zkrátka včera z ní vypadlo, že si na levou paži nechala vytetovat poslední slova Harry Potter ságy. Když jsem jí to nevěřil, tak mi to ukázala. Na dosud nezhojené kůži se černal nápis:

The scar had not pained Harry for nineteen years. All was well.

Proč začínám zrovna takto? Pokud byste si někdo chtěl otevřít cestovku cílící na Velkou Británii, nezapomeňte na Harryho Pottera. A nebojte se fabulovat. Na konci každého inzerovaného výletu připište tučným písmem něco jako na konci výletu uvidíme psa farmáře McDonalda, jenž byl předlouhou pro animální po...

Každý lichý rok se v druhé půlce listopadu počet obyvatel Durhamu na jeden víkend zčtyřnásobí. To kvůli Lumiere festivalu. Věděl jsem o něm už od samém začátku stáže, ale vůbec nevěděl, co od toho mám čekat. A celkově musím říct: WOW!

Je pravda, že některé instalace mi přišly v hlubokém stínu těch ostatních. Ale některé byly jednoduše geniální. Třeba rozsvícené ptačí budky s hlasy nočních ptáků na ztemnělém hřbitově v Church Street. Telefonní budky, ve kterých plavaly akvarijní rybky...

Po každém výletě s Walking Society bývá zvykem zabrat nejbližší hospodu a čekat na ostatní walkery. Protože už mě pomalu ale jistě opouští to staré české prokletí, že všechny částky v librách násobíte třiceti, abyste se znovu a znovu ujišťovali, že v Británii je všechno fakt hrozně drahý, dávám si už taky svojí pintu. Jednak proto, že už jaksi není počasí na to sedět před hospodou a dopíjet studený čaj, a jednak proto, že je to vždycky takové pěkné zakončení konverzačního dne...

Náš autobus opět mířil na sevverozápad. Howgill Fells leží mezi Lake District a Yorkshire Dale. Wikipedie říká, že má jméno původ ve Staré severštině – haugr je označení pro horu zatímco gil znamená úzké údolí. Etymologie obvykle prozradí mnohé. Tentokrát prozradila úplně všechno. Krásný, rázovitý kraj! Ombeline před autobusem otočili a poslali domů, že prý nemá pořádné boty. Byl jsem na ně docela naštvanej. Ale když nás pak na hřebeni bičovala sněhová bouře v kolmém úhlu, byl jsem docela rád, že to udělali. Z fotek můžete mít pocit, že se nejedná o fotky z jednoho výletu, ale skutečně je tomu tak. Jednotivé fotky od sebe dělí nejvýše pár hodin. Počasí připomínalo duben s charakteristickými aprílovými výkyvy...

Flying is so easy!

Tak zněl slogan České asociace létajícího disku v dobách (fíha…je to víc, než 10 let), kdy jsem začínal hrát frisbee ultimate v dresu Budějovického 3SB. A i když to byla relativně krátká epizoda, nikdy mi létající disk, lehkost hry a hlavně spirit (!) (spirit je [n+1]tý hráč na hříšti, kde n je počet hráčů v týmu. Příklad: hraje-li se 7×7, spirit osmým hráčem týmu) neodrostly od srdce…

Tady v Bradavicích sport doslova kvete. Je dost běžné, že studenti tu chodí na přednášky v dresech a z nich pak uhánějí rovnou na tréninky. Dokonce jsem slyšel, že podle vnitřního řádu univerzity je zakázáno zasahovat do středečního odpoledne tutoriály, semináři či přednáškami, neb jde o den vyhrazený sportu.

Studovat...

Štěstí je jako mana. Je ho na světě pořád stejně od samého počátku věků. Přelévá se jako tekutina avšak nikdy netenduje k symetrii. Nejznámějším českou floskulí vyjadřující tuto asymetrii  je „štěstí ve hře, neštěstí v lásce.“

… já jsem po svém tatínkovi zdědil štěstí na dlouhý fronty v obchodech. I když si stoupnu do té opticky nejkratší, ukáže se na samém konci vždy jako nejdelší. V lepších případech si paní přede mnou zapomene zvážit banány, v horších případech přede mnou platí pán švýcarskou šekovou knížkou, u níž je potřeba ověřit podpis přes satelitní fax… Taky bych řekl, že požár disku první týden v cizí zemi nebude úplně událostí, která se povede každýmu…

… ale… na spolupracovníky, spoluž...

… skoro měsíc jsem jen záviděl Ombeline všechny ty krásně vypadající obálky. Vždycky, když jsem ve schránce našel nějakou obálku, hořel jsem nedočkavostí a pak…prudký zchlazení…jméno mojí francouzské spolubydlící…

… ale dočkal jsem se! Touto cestou děkuju Vám všem, co mi přichystali nějaké překvapení do schránky a donutili mojí milou spolubydlící zažít stejný pocit zklamání, jaké jsem denodenně zažíval já během října. Na všechny dopísky odpovím dopískem, slibuji…

Jenom bacha, vy, co si libujete v posílání pivních podtácků a podomácku vyrobených obálek. Zdejší pošta na to není, zdá se, zvyklá… 😉 (viz obrázek).

Je u vás taky Helloween? ptal se mě jednou Hasan. Něco takovýho, říkám. Klademe na hroby svíčky. A co párty? Jaká je pak párty? Ale my nemáme žádnou párty. My prostě jenom klademe svíčky na hroby…

…ne, že by nebylo o čem psát. Jen mi dnes chybí nějaký organizační prvek příspěvku. A tak mě napadlo udělat to jako tvůrci Simsponů: dnes nás čeká helloweenský speciál. Tři příběhy. Všechny jsou pravdivé, i když bych radši, kdyby některé nebyly…

Příběh první: dýně

Od mala mě fascinovaly dvě věci a tuším, že za obě může televize (protože prostě není jiné vysvětlení, jak se ke mně mohly dostat): dinosauři a helloweenské dýně. Ty helloweenské dýně jsem viděl poprvé (tuším) v seriálu Beverly Hills 90210...