Dneska jsem si do seznamu kouzelných měst vedle Prahy, Budějovic, Krumlova a Telče zapsal taky Durham.
Seděl jsem v závětří blízko katedrály a opíral se o zeď, kterou rozpálilo vzácné anglické podzimní sluníčko. Pročítal jsem se hromadou návodů, propozic, pozvánek a dalších papírů, které mi mají (údajně) v Durhamu ulehčit život. Najednou se zpoza rohu vyloupne pán tak okolo sedmdesátky, zamžourá na mě očima skrze svá silná skla a pak řekne zcela jasně, byť s britským přízvukem:
„Dobrý den!“
…a jde dál.
„Dobrý den?“ volám na něj s otazníkem, ale pán zmizel. Tedy ne že by se rozplynul, ale odkulhá za další nedaleký roh rychlým, k jeho věku silně neadekvátním krokem...
Čti více
Nejnovější komentáře