Kategorie Shit happens

Dnešní oběd jsem si zabalil do tortily a jako vždycky jsem si po prvním soustu z tortily tak zadělal ruce, že jsem se nemohl vůbec ničeho dotknout. A protože jsem před tím z nějakého debilního zvyku zapnul televizi, byl jsem v pasti. Nemohl jsem přepnout, vypnout, nic… A musel jsem několik dlouhých minut koukat na tuhle show:

Byl jsem z toho opravdu vedle. Strašně se děsím chvíle, kdy tenhle formát dorazí do Čech. Pošta pro tebe je proti tomu Aischylova Oresteia. Odpověď na otázku „jak je možný, že někdo dokážě něco takovýho vytvořit“ je prostá: „protože se najdou lidi, co se na to rádi podívaj.“ Odpověď na otázku „jak je možný, že se najdou lidi, co se na to rádi podívaj“ jsem ale nenašel. Asi se jí trošku bojím hledat…

Kde jsem měl...

V Sheffieldu se koná jeden z nejslavnějších festivalů dokumentárních filmů v Evropě… Lákal mě vždycky, dokonce ještě než jsem vůbec začal přemýšlet o Durhamu… A nepouštěl mě ani tehdy, když jsem zjistil, že se pravděpodobně kryje s jednou důležitou zkouškou v Durhamu a pořád jsem myslel, že to nějak vyšpekulíruju…

…vystřízlivěl jsem až před nedávnem. Zjistil jsem, že celofestivalový pas stojí s koupí v předstihu 250. Čili úplně stejně jako stojí pas na Jihlavu. Akorát že v případě Jihlavy je to v korunách, a v případě Sheffieldu v librách. V Sheffieldu taky určitě nemůžete bydlet v tělocvičně za 200,- na 5 dní, takže k tomu nějakej ten hostýlek, nějaká ta jízdenka na vláček a byl bych na stejných penězích, jako bych letěl do Asie...

My, obyvatelé domku v Young Street 30, jsme každý jiné národnosti. A tak si děláme jeden z druhýho srandu. Dost často. A čas od času přichystáme pro ty druhý překvapení, které se naší národnosti týká. Uvaříme pro všechny něco typicky našeho. Promítneme film z naší země. A tak. V těch překvapení se neplánovaně střídáme. Každý prostě vycítí, kdy je na něm řada. Když jsem to ucítil já, hrklo ve mně. Co mám, kruciš, uvařit typicky českýho pro obyvatele Young Street 30, když tu máme jednoho vegetariána? Pak jsem se jednou toulal po Gilsgate a objevil hřbitov, který byl úplně zarostlý kopřivami, maliním a ostružiním...

…jo, pomalu abych vytvořil kategorii na tyhle věcičky. Dneska konečně zazvonil pošťák, co mi nesl novou baterii z E-baye, na níž čekám už týden jako na smilování. Bohužel tam byla úplně jiná baterie. Prodejce má fialovou hvězdu a pozitivní hodnocení 99.9%, z čehož plyne, že pouze jeden z tisíce nakupujících má s nimi nějaký problém…

…to se někdy stává, ale proč vždycky jenom mně?!

Kdo někdy si někdy obnovoval počítač po pádu disku, dá mi za pravdu, že není žádnej med dát si zpět dohromady prostředí tak, jak jste na něj byli zvyklí. Dá se říct, že to s přestávkami dělám celý týden. Aby toho nebylo málo, začaly i další komponenty mého počítače, vykazovat podivné chování. Tak třeba ten obrázek vlevo? To není photoshop. Takhle jsem si mohl kurzorem malovat v Biosu. Sranda, co? Další trouble (co mě ničí úplně nejvíc) je to, že baterie ukazuje konstantně 14%, ale nechce se nechat nabíjet. Potvora. Objednal jsem si z E-bay novou, ale mám takový nepříjemný tušení, že to baterkou nebude. Viz tyhle zoufalý vlákna uživatelů HP notebooků, co jsou mi trochu útěchou, že další tisíce lidí na světě sdílí stejný problé...

Jeden z nejvyšších Murphyho zákonů říká „Může-li se něco pokazit, pokazí se to…“ Další dodává: „Může-li se něco pokazit v nejméně vhodnou dobu, pokazí se to právě v onu nevhodnou dobu…“

…a jak říkal pan profesor Durdík, Murphyho zákony jsou jediné zákony platné v celém vesmíru. A tak se stalo, že mi třetí den v Anglii odešel hard disk v mým notebooku. Žádná zjevná rána, žádný kouř – prostě jak žil, tak umřel. Černá obrazovka. Disk Error or No-System disk. Banzáj…

Lidi, co mě znají, ví, že jsem posedlý zálohováním, takže jsem si nezačal rvát vlasy kvůli ztraceným datům...