O buskingu v Durhamu

Nick, co umí hrát na 5 nástrojů najednou. Slečna s brýlemi a hlasem jako hřebík zorvna vytažený z tavné pece. Chlapík, co vypadá i zpívá jako Johny Cash a na kufříku má napsáno „Smile!“ Slečna s fialovými vlasy, co hraje na ságo. Parta cigánů s žesti, co vždycky roztancuje celé námětí. Slečna, co operním hlasem zpívá Elvise Presleyho. Usměvavý pán, co každou neděli, déšť nedéšť, hraje na mostě k North Road na akordeon. Pán, který každý večer na náměstí vytáhne štos korejsky popsaných papírů, před sebe postaví vajdlink na oplachování brambor a začne zpívat z plna srdce…

…to jsou jen někteří ze buskerských stálic Durhamu. Nejenže Busking v Británii není pološně zakázán (jako třeba ve Francii), ale dokonce není ani omezen žádnou městskou vyhláškou osvícených radních (Praha, Plzeň atakdále…), a tak může každý, kdo na něco umí, postávat v ulicích a z plna hrdla produkovat, co se mu z líbí. Speciální licence je potřeba pouze v případě, že chcete třeba prodávat cédéčka či tak…

Durham se svými uličkamu nabízí taky mnoho zákoutí s fantastickou akustikou (slečnu, co zpívá u pošty Zombie slyším až na New Elvet Bridge). Zkrátka, Durham se zdá pro buskování téměř ideální. A tak jsem se těšil, až přijde nějaký slunný den, kdy si to taky zkusím. A jako náhodou na první slunnější den přiletěl fousatej (co už není fousatej) a dredatá (co nebyla dredatá, ani když přijela). Div že jsem dospal!

…a strašně si to užil… malinký „ale“ bych připsal. Úroveň buskingu v Durhamu je dost vysoká a tak lidi prostě na buskery trochu habituovali. Nemluvím ani tak o obsahu kufříku (ten byl vlastně díky tvrdé měně skoro stejně plnej jako po stejné době hraní na Lannovce), ale každýho buskera potěší úsměv nebo alespoň zvednutá hlava. V Durhamu jsem si však připadal spíše neviditelnej a neslyšitelnej. Naštěstí, po zkušenostech z Kroměříže nebo Kadaně, jsem se naučil předstírat, že hraju pro lidi a mnohem spíš hrát pro sebe. Kecám. Trošku. Každopádně jsem si to moc užil!

… Durhem je buskingu plnej. Je škoda ty kluky a holky prostě jen tak míjet, protože jsou všichni hrozně dobří. Možná proto, že kvůli přivyklým místním nechodí na ulici naplnit futrálek, ale spíše si udělat radost, což je vždycky na muzice vždycky hrozně znát.