O Department of Music

Ať už jedete do Durhamu na Erasmus a nebo řádně studovat, pamatujte na to, že můžete mít ve svém studijním plánu zapsány kurzy garantované až třemi různými departmenty. A tak, tíhnete-li (podobně jako já) k eklekticismu (lidově je tento pojem znám častěji jako „všeanicneumělství“), určitě toho využijte. Durham je přesně to místo, kde si můžete zkusit naprosto cokoliv.

A teď už k příběhu. Už úplně první den v Durhamu, mě ohromně zaujala nenápadná kamenná budova s novogotickými okny hned vedle katedrály. Když jsem kolem prošel poprvé, zpíval uvnitř nějaký šikovný baryton a kameny se pod těmi tóny rozechvívávaly, až hřály. Dal jsem ucho k těm kamenům a poslouchal. Kousek od mého ucha říkal nápis prostě jen „University of Durham – Music School“…. Hmm…Tady tak jednou studovat, říkal jsem si… Trvalo víc než 14 dní, než mi došlo, že tenhle sen je perfektně vyplnitelnej.

Bylo to docela dost vyřizování, papírování a všeho, ale nakonec mi všichni vyšli vstříct a já se na „čtvrtinu úvazku“ stal studentem Dept of Music. V nabídce kurzů (modulů) byly ale tak zajímavý věci, který jsem prostě nemohl nechat jen tak, takže jsem začal potají (ovšem s laskavým dovolení pedagogů) navštěvovat další, mimořádně výborný kurzy.

Ve srovnáním s Department of Anthropology (který je mým domácím a o němž bude řeč později) je tohle Department jako dětský pokojíček oproti Koloseu. Na přednáškách a seminářích si připadáte jako u někoho na návštěvě. A všichni učitelé s vámi jednají spíše jako s kamarádem ze střední. Chcete příklad? Tak jo.

Možná tuhle anekdotu už znáte, protože jí vyprávím dost často jako exepmplární rozdíl mezi českým a britským vysokým školstvím. Vzhledem k tomu, že jsem zameškal prvních 14 dní výuky mého kurzu, přišel jsem o 2×2 hodinové přednášky. Paní z kanceláře mi napsala, abych si sjednal schůzku s garantem předmětu, abychom se domluvili na náhradě. A tak jsem udělal. Očekával jsem, že (podobně jako by se to asi stalo v Čechách) mi pan učitel vsune do ruky list se seznamem literatury, co si mám doplnit a následně mi dá nějaký deadline pro extra práci, co vypracuju jako kompenzaci za mé zmeškání. Takže jsem byl poněkud překvapený, když si mě pan učitel odvedl do kabinetu (co mimochodem vypadal jak etnografické muzeum hudebních nástrojů), natočil ke mně monitor, spustil poweropint a následně mi věnoval dvouhodinovou přednášku o věcech, co jsme zmeškal… a nepřestával se omlouvat za to, že to bere tak hopem. To se skutečně stalo. Kdyby mi to někdo vyprávěl, myslel bych, že si dělá srandu…

Jako další signifikantní rozdíl oproti českému prosředí je ten, že na zdejším Department se o věcech jenom neučí. Tady se věci totiž dělají. Třeba v předmětu Creative Music Technology and Sound Design studenti jen nesedí před puštěným powerpointem, co jim radí jak nahrávat, jak míchat atd. Tady skutečně nahrávají, míchají atd. A známkováni nejsou za to, jak se o tom naučí povídat, ale jak dobře to udělají. Jedním slovem: bomba.

Department of Music spravuje 6 nahrávacích studií, které smějí studenti volně používat. Před Vánoci jsem v nich tak trávil docela dost času. Popravdě jsem byl teda trošku smutnej, jak ti Britové s těma krásnýma věcma zacházej. Bez zacházení do detailů: do těch studií se nalilo neskutečný množství peněz, ale vypadá to, jako by nezbyly žádný peníze nejen na údržbu, ale dokonce ani na to, aby se promyslelo, co se kam dá, aby to dávalo smysl. Strašná škoda. Musím na druhou stranu říct, že technická podpora Dept of Music je neuvěřitelná. Zrovna včera jsem řešil jeden problém, co si sice týkal digitálního zvuku, ale ani trochu mého studia. E-mail jsem odeslal o půlnoci. V devět ráno jsem tam měl pozitivní odpověď.

Asi bych dokázal vyjmenovávat hodiny a hodiny, co všechno se mi na Dept of Music líbí. A tak zmíním už jen poslední věc. Budova Dept of Music je pro studenty nepřetržitě otevřená nehledě na soboty, neděle, dny a noci. Takže kdybyste dostali v neděli o půlnoci chuť zahrát si na pořádný grand piano, není vůbec nic, co vám v tom brání. Moc hezkej pocit studovat na takovým Departmentu!