O famfrpálu (frisbee ultimate)

Flying is so easy!

Tak zněl slogan České asociace létajícího disku v dobách (fíha…je to víc, než 10 let), kdy jsem začínal hrát frisbee ultimate v dresu Budějovického 3SB. A i když to byla relativně krátká epizoda, nikdy mi létající disk, lehkost hry a hlavně spirit (!) (spirit je [n+1]tý hráč na hříšti, kde n je počet hráčů v týmu. Příklad: hraje-li se 7×7, spirit osmým hráčem týmu) neodrostly od srdce…

Tady v Bradavicích sport doslova kvete. Je dost běžné, že studenti tu chodí na přednášky v dresech a z nich pak uhánějí rovnou na tréninky. Dokonce jsem slyšel, že podle vnitřního řádu univerzity je zakázáno zasahovat do středečního odpoledne tutoriály, semináři či přednáškami, neb jde o den vyhrazený sportu.

Studovat bez pohybu je dosti na palici.

Dalším důvodem, proč bych komukoliv doporučil dělat v Durhamu sport, je angličtina. Akademická angličtina je svým způsobem takový skanzen dokonalého jazyka, kterým se ale nikde na světe nemluví. Po prvních týdnech přednášek vás tak může ukolíbat pocit „dobrý, já tomu rozumím…tak asi přece jenom umím anglicky…“…když ale člověk sejde dolů do podhradí (třeba) mezi sporťáky, zjistí, že neumí vůbec nic a že se má sakra co učit.

…a tak jsem se již v samém prvním týdnu rozhodl  – jseš v Bradavicích, tak co si trochu zalítat! Et voilá, započal jsem svůj lepý comeback k frisbee ultimate. Teda lepý… byly tam i zrníčka krušinek…

Házení diskem se moc nezapomíná. Ale taktika se vyvíjí a troufám si říct, že za těch 10 let se docela vyvinula (nebo jsem to tenkrát jako prcek ještě moc nevnímal). No a nebudu vám lhát – zdaleka největší mojí slabinou je moje angličtina. Když se vám během všedního dne stane, že něčemu nerozumíte, prostě se zeptáte znovu. A když je nejhůř, prostě děláte to co ostatní. Jenže během hry není čas se ptát. A když ve frisbee děláte něco stejně jako někdo jiný znamená to, že to děláte blbě… Už je to lepší, ale v začátcích jsem byl fakt v lese!

I přes ten hustoles jsem nakonec zakotvil v A teamu a hraju za Hatfield (mojí kolej) Durhamskou Premiership. Úroveň týhle soutěže je fakt dobrá – jinými slovy, protihráči to fakt dost umí hrát. Přesto všechno jsme s jednou prohrou na krásném druhém místě!  Kapitán Jake pak o našem týmu napsal oslavnou ódu, kterou pro tento blog přinášíme v plném znění. A pozor! dokonce zmínil i moje jméno;-)

Hatfield As 2nd in the Prem While only a Grey A slip-up will keep us there, if we keep matching Butler’s results, 3rd is a distinct possibility!

For the benefit of the Old Boys and Girls, we smashed Trevs 11-2 and Hild Bede 11-3, took a walkover against Aidans (they turned up with 2 people) and drew with Butler 6-6. Grey A beat us 9-3 on the first weekend but we’ve not looked back since. The handling set of myself, Jasmin Strickland and Alex Lawton have been spraying passes all over the pitch for the likes of Matthew Griffin, Toby Bates, David McLennan (my son) and Will Gowland to link up play, whilst Harley James Birchley, Jeremy Raymond and Tom Cole terrorise defences deep with their pace and power. Add in the height and hammering prowess of Facebook-less fresher Petr Nuska (our Czech loan-signing) and the tireless endzone domination of my great grandson „go Alan Go!“ and we’ve become a team to beat – not surprising given the size of the club now, with year-on-year growth taking our numbers close to 40.

Jo a víte, co se mi líbí úplně nejvíc na kolejní Prem? Že zápasy nekončí jenom klasickým kecacím kolečkem, ale hrajou se takový praštěný přátelský hry. Namátkou, třeba Sporty or Sexy? spočívající v tom, že si týmy stoupnou naproti sobě a hádají, zda si jednotliví protihráči dnes oblékli sporty nebo sexy spodní prádlo (načež pak musíte ukázat, zda mají pravdu či se pletou). No a pokud hra končí nerozhodně, vybere si vždycky jeden človíček, co s v tu chvíli motá na školních hřištích, který se musí polapit. Přál bych vám vidět vyděšený obličej človíčka, co si nic netuše šel zahrát s kamarády lakross, když se na něj řítí frisbee team!

Jedním slovem? Parádní!