O kouzelném přístěnku pod schody

Neuvěřitelný! Dneska už je to týden, co jsem poprvé vešel do domku v Young St 30, který mi bude minimálně na půl roku domovem. Navzdory všem shit, které se tu happens mě Durham nepřestane udivovat ve svých kouzlech.

Když jsem během tohoto týdne dával dohromady počítač, bylo potřeba hodně trpělivosti. Všechny ty instalace chtěly svůj čas a protože jsem nechtěl jen sledovat načítající teploměry a čekat na to, až se mi z jejich pozorování udělají žaludeční vředy, začal jsem (doufám, že FTV Prima nemá na tohle slovo copyright) „šmejdit“ po našem domku.

Nejdříve jsem celý dům vysál. Pak ho vytřel. A protože se můj počítač pořád chroustal, otevřel jsem kouzelný přístěnek pod schody.

Byla tam tma. Pak taky plno prachu. Ale zdaleka nejvíc tam bylo věcí. Začal jsem jednu po druhé vyndavat a dávat je na kopičky jako „Na vyhození“, „Na zvážení“ atd.

Vyhodil jsem spoustu krabic od nepoužívaných spotřebičů, předmětů neznámého účelu a vymetl spoustu prachu. Ale našly se i věci pozoruhodné. Třeba set vánočních ozdob, kterými spolubydlící Hasan okamžitě vyzdobil celý byt. Nebo set na barbeque. Starou dobrou Remosku (věděli jste, že se řekne anglicky Remoska „Remoska“?!) a v neposlední řadě (ale zajisté to, co mi udělalo největší radost) zaprášenou Hi-Fi věž.

Setřel jsem z ní prach. Hmm… Moc pěkná Hi-Fi věž. Proč jí tady předchozí majitel asi nechal a neodvezl si jí s sebou? Aha. Cédéčko už se neotáčí. Ale dvě důvěrně známé dírky mi vnuknou nápad. Druhý den kupuji v Tescu redukci Cinch – Jack 3.5 (z ceny 8 Ł jsem teda popravdě dost skřípal zubama, ale co…každá sranda něco stojí).

…chvíle napětí…Baaah… Přístěnek pod schody vydal svoje největší kouzlo. Opírám se o židli, zavírám oči a poslouchám nádherně hluboký tóny, co se linou z objevených stereobeden. Nádhera! Jak jsem mohl celý život poslouchat hudbu z těch dvou počítačových chrastítek?!