O osobních datech na University of Durham

Často se přistihnu u toho, jak na všechny strany rozesílám pohledy, dopisy a e-maily o tom, jak je univerzita v Durhamu skvělá. Bezvadná. Slovo skvělá šestkrát podtrhuji. Ale všichni víte, že i na těch nejskvělejších věcech se tu a tam najde nějaký kaz. A tak abych univerzitu v Durhamu pořád jen nechválil, přidávám jeden kritický komentář.

… od dob, kdy jsem na jednom projektu spolupracoval s watchdogovou neziskovkou Iuridicum Remedium, mi tak trochu přestalo být jedno, komu a jaké svěřuji své osobní údaje. Nějak jsme si zvykli bezmyšlenkovitě vyplňovat své iniciály a příliš nepřemýšlet o tom, zda ten, komu je vyplňujeme, je skutečně potřebuje znát. 

V roce 2011 dostala cenu za Výrok Velkého Bratra paní profesorka Rychtaříková, předsedkyně České demografické společnosti, která se vzhlédla ve skandinávském vzoru registrů obyvatelstva . Řekla doslova: Ve Skandinávii mají registry obyvatelstva, které jsou navzájem propojené… Všechno zrekonstruují, teoreticky celý život člověka – kdy začal chodit do školy, jak byl nemocný, kdy uzavřel sňatek… Hmm…Nevím, jak vy, ale mě tahle představa docela děsí. 1984 hadr. Ještě čipy do hlavy a nezlomitelný šrouby do kostí. Dost lidí mi říká, že jsem v těhle věcech paranoidní a můj despekt k facebooku považujou za pseudointelektuální pózu (no víte, jak…někdo nejí maso, někdo nemá facebook). Pravda je zcela prostá: jakékoliv osobní údaje, které o sobě někde vytrousíte, jsou zneužitelné. Dá se diskutovat o tom, zda jsou zneužívány, ale nikoliv o tom, zda jsou zneužitelné. To proto, že zneužitelné prostě jsou. Behaviorální cílení reklamy na internetu je docela nevinná forma zneužívání. Ale mějme na paměti, že kvůli existenci registrů obyvatelstva ze sčítání lidu ve 30. letech 20. století zemřelo 6 miliónů Židů ve vyhlazovacích táborech.

Zpět k Durhamské univerzitě:

to, čeho jsem si všiml během studia zde, se dá shrnout do dvou hlavních výtek: 1) Univerzita v Durhamu shromažďuje údaje velmi citlivé. 2) Univerzita v Durhamu neumí s centralizovanými údaji příliš zacházet.

ad 1) Před tím, než vůbec do Durhamu přiletíte, byste měli vyplnit tzv. Enrolment. Nejde o nic jiného, než obsáhlý dotazník. Součástí jsou údaje, které univerzita znát potřebuje (váš e-mail, emergency contact, přechodnou adresu v Durhamu atp.). Ale potřebuje znát univerzita váš etnický původ? Vyznání? Sexuální orientaci? Mzdovou kategorii vašich rodičů?  Nekecám – to všechno bylo součástí dotazníku (dělal jsem si screen, ale shořel mi v disku). A co víc? Políčka nemůžete nechat nevyplněná, jinak vás to nepustí dál. Jediné, co můžete udělat (pokud si chcete tyto údaje nechat pro sebe) je zaškrtnutí možnosti „Information Refused,“ což ovšem uživatelsky (i morálně) vnímám jako odlišný akt než nevyplnění políčka, i když to ve výsledku vyjde nastejno: nevyplnění znamená „nemám zájem sdělovat.“ Zaškrtnutí Information Refused ale znamená „odepírám vám tuto informaci“ (a jsem tudíž zlý a nepřizpůsobivý občan). Ten screen mě mrzí. Ale alespoň jsem z disku zachránil fotku formuláře pro přiznání etnického původu, sloužící k registraci u lékaře (viz výše). Rozlišují dokonce, zda jste běloch řízlý s Black American nebo Black Caribbean. Podivuhodná důslednost, že? Můžete zaškrtnout Decline a stát se tak znovu zlým, nepřizpůsobivým občanem.

ad 2) Když neznáte své telefonní číslo zpaměti (což o mně a mém britském čísle stále platí), vnímáte podrážděně každou chvíli, kdy musíte z kapsy vytáhnout mobil, abyste ho někam zapsali. Právě díky tomu jsem si všiml, jak špatně univerzita (ne)centralizovanou databázi s osobními údaji využívá. Opravdu bych nespočítal, kolikrát jsem musel opisovat nezapamatovatelné britské číslo, abych jej zanesl do všech možných formulářů (registrace na koleji, registrace pro získání Campus Card, registrace u lékaře, registrace pro Council Tax, registrace u kolejního Tutora, registrace u kolejního Mentora… no prostě regulérní blázinec). Proč to tak mají, nevím… Hádám proto, že je DUO (Durham University Online, obdoba ISu jak ho znají studenti Karlovky) hodně letitý informační systém, avšak není příliš vůle jej zgruntu předělat, a tak se lepí, záplatuje, nastavuje atakdále, jako všude v IT světě. Svět IT je totiž plný fušařin; hlavně proto, že nejsou tak zjevné lidskému oku. Ale o DUO zase jindy…

Lidičky, chraňte si svý osobní údaje. I když máte pocit, že už jste je milionkrát ztratili. Čím míň toho o vás Velký bratr ví, tím míň toho o vás ví. A tohle zkuste někdo vyvrátit! (cha! to totiž nejde…)