O mých spolubydlících

O mých spolubydlícíchŠtěstí je jako mana. Je ho na světě pořád stejně od samého počátku věků. Přelévá se jako tekutina avšak nikdy netenduje k symetrii. Nejznámějším českou floskulí vyjadřující tuto asymetrii  je „štěstí ve hře, neštěstí v lásce.“

… já jsem po svém tatínkovi zdědil štěstí na dlouhý fronty v obchodech. I když si stoupnu do té opticky nejkratší, ukáže se na samém konci vždy jako nejdelší. V lepších případech si paní přede mnou zapomene zvážit banány, v horších případech přede mnou platí pán švýcarskou šekovou knížkou, u níž je potřeba ověřit podpis přes satelitní fax… Taky bych řekl, že požár disku první týden v cizí zemi nebude úplně událostí, která se povede každýmu…

… ale… na spolupracovníky, spolužáky a spolubydlící (klepy klep) mám celý život štěstí. I když první dojem málokdy zklame, počkal jsem víc než měsíc, abych se ujistil, že Durham není žádnou výjimkou. Takže konečně…pár slov o mých spolubydlících:

Hasan mi vůbec v prvním e-mailu, který jsme si vyměnili, napsal, že nemá takové zájmy jako já…že je vlastně docela nudný člověk. Když jsem ho poznal, začal jsem docela dost pochybovat o…svých zájmech. Hasan rád hraje na kytaru a zpívá (krom toho ovládá i tureckou bağlamu), zajímá se o etnickou hudbu, rád fotí a mezi jeho nejoblíbenější spisovatele patří Steinbeck a Dostojevskij. To je náhod, co? A ještě jsem zapomněl říct, že se mu (taky) líbí český holky. V současnosti je beznadějně zamilovanej do jedný holky z Rudolfiiina a to tak zoufale, že si dokonce dal na plochu její obrázek. Doma mu říkáme prostě „Father.“ (to od dob, kdy se nám náš landlord pokoušel do domu nacpat ještě jednu spolubydlící a my se rozhodli předstírat arabskou rodinu připravující útok na královnu, abychom se jí rychle zbavili). Je to řádnej MA student Kriminologie, vyslaný na Ostrovy tureckou vládou (a tou také slušně zaplacený). Když jsem ho potkal, mluvil o PhD v Americe, ale poslední dobou názor nějak změnil – jeho největším snem je vrátit se do Turecka a založit rodinu. A to i přesto, že na něj doma nikdo (konkrétní) nečeká. Jednou mi řekl, že s Másterem z Británie se rodina v Turecku zakládá docela dobře.  Jo a je to hodně hodně vášnivej fanda Galatasaray Istanbul. Mám ho rád.

Doriana je tu pouze na jeden term. Taky je to stipendistka, vyslaná z Itálie, a pracuje tu na svojí PhD práci o Stoicích. Takže je to filosofka. A jsou s ní skvělé debaty a argumentační pře. Svými argumenty rozstřílí úplně každýho (byl jsem svědkem toho, jak Hasan změnil svůj pevný a radikální náhled na potraty…nemohl jinak). V Durhamu už vystudovala Mastera, takže je z nás největší znalec na místopis a různé fígle, jak tu přežít.  Chodí z nás spát úplně nejdřív, ale podezírám jí z toho, že spánek jenom předstírá a po nocích potají studuje zlomky v latině a staré Řečtině. I když jí říkáme „sister,“ je z nás úplně nejstarší. Je dokonce tak nejstarší, že je jako jediná z nás provdaná. Ona a její manžel jsou jediní lidi na planetě, kteří neumí jezdit na kole (takže se hledali, až se našli). Po misi v Durhamu jí čeká stáž v Jižní Americe (žasnu, kam všude se dá za Stoiky jezdit). Doriana je závislá na italský kávě a svým mokátoru. Mám jí rád.

Ombeline je pravá nefalšovaná francouzská hipsterka. A jako správná francozská hipsterka kouří, nejí maso a plamennou řečí  umí diskutovat i globálních problémech lidstva. Je to erasmačka, stejně jako já a stejně jako já si užívá ten internacionální cvrkot všude kolem. Je veliká milovnice britské kultury, především té seriálové (není Britského seriálu, kterého by neznala). A je obdivovatelkou knih o Harry Potterovi. Dokonce tak vášnivou, že přemýšlí o tom, že by o něm v Anglii napsala svoji MA práci (Master in Potterology…it sounds great, isn’t it?). A její další (ne však poslední) vášeň pochází ze střední Evropy – světe drž se – její nejoblíbenější výtvarník je Alfons Mucha! Řekl bych, že Ombeline je z nás zdaleka největší gurmán. Vaří, peče, dusí…všechno to umí udělat nejen tak, aby to hezky chutnalo, ale dokonce hezky vypadalo. Já ji říkám „sister,“ ona mně „brother.“ Hasan jí říká „baby“ (protože je to taková naše „baby sister“). Ráda se o něčem pře a pak se vymlouvá na to, že je to typická francouzská vlastnost. Mám jí rád.

Joker u nás bydlí teprve chvíli. Z nějakého zvláštního důvodu je oblíbený zejména u studentek z Asie. Úplně každá s ním chce mít… fotku.

P.S.: Ten nepořádek na fotce je vytvořen uměle pro dojem autenticity…

9 komentářů k O mých spolubydlících

  • Eda  napsal(a):

    🙂
    kazdej turek je zavislej na fotbale! a s francouskou by ses mohl vic sblizit, mate totiz podobnou barvu pleti, by vam to ladilo:)

  • woreshack  napsal(a):

    Francouzska je ta vpravo, ty joudo…;-) Doriana je ze Sardínie a je už vdaná.

    • Eda  napsal(a):

      sakra:)ale to vubec nevadi! najdete i jiny spolecny veci!:)

  • Pávek  napsal(a):

    Nooo, todle mně taky baví… 😀 co spolužačky, nebo tak, máš?

    • woreshack  napsal(a):

      To jeden z důvodů, proč se ze mě stala humanitní mrdka, Pávku, a ne třeba stavař. A sice, že v posluchárnách je vždycky ohromná přesilovka slečen;-)

  • Eda  napsal(a):

    ještě že Pávek není humanitní mrdka, to by byl v tich posluchárnách dobrej perverz:)

  • Pávek  napsal(a):

    Vy jste ale sprosťááááci! 😀 Hej…my máme na stavárně hodně holek! A popravdě hafo moc krásných 😛

    • woreshack  napsal(a):

      Pět a z toho jsou krásný dvě, co? Big deal! 😉

  • Kláára  napsal(a):

    Tak konečně vidím ty slavné postavičky – Jokera a piráta!! :)) heehee:)

Odpověz

Můžete použít následující HTML tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>