Kategorie TRIP tipy

Poměrně rušná silnice A177, co vede od Durhamu kamsi na jihovýchod, protíná řeku Wear v místě, co si říká Shincliffe. Naštěstí, tahle silnice není jedinou cestou na tohle kouzelný místo – vedou sem totiž prašný pěšiny po obou březích řeky (což ocení zejména ti, co se neradi vrací stejnou cestou zpátky). I cesta samotná je docela zážitek – oba břehy řeky totiž lemují univerzitní sportoviště všech možných typů, a tak není vůbec vyjímečný zapomenout, že jste na procházce a být uneseni třeba dívčím fotbalovým mačem. V samotném Shincliffe objevíte gotický kostelík s nádherným hřbitůvkem, co je navzdory sousedství s A177 obdařen úctyhodným přídělem ticha...

Mezi Epiphany term a Easter term jsou v Durhamu prázdniny, kterým se říká „Eastern Break.“ Změnilo se toho hodně. Tak třeba zavřeli všechny studentské kluby v Durhamu. A všechny studentské spolky (včetně Walking society či mého famfrpálového týmu) přerušili činnost. Neřekl bych však, že se píď změnila na studijním nasazení zdejších studentů. Knihovna sice už nemá nonstop, ale včera jsem prošel tři poschodí, než jsem našel prázdnou židli. A tak studuju taky. Vždycky je co. Na větší a delší výlety mi už moc nezbývá čas…

…avšak z psychohygienických důvodů si ordinuji výlety kratší, denní, půldenní, či jen několikahodinové. A zjišťuji, že ať se z Durhamu vydáte jakýmkoliv směrem, vždycky objevíte nějaké to kouzelné místo...

Asi tak na půli cesty mezi Londýnem a Durhamem na stejné vlakové koleji stojí město York. A co do kouzelnosti si s Durhamem může směle ponotovat. Dám jen pár tipů, co v Yorku neminout, i když vzhledem k jeho velikosti je dost obtížné minout cokoliv… Tak tedy!

1) York Minster

„Tady má být světlo – žádné mystické příšeří!“ řekli církevní reformátoři takřka v celé Evropě. A s těmito slovy vymlátili vitrážě oken gotických katedrál, někde taky odtesali gotický dekor a zdi vzali vápnem. Řekl bych, že to, co nejvíc vystihuje Katedrálu svatého Petra v Yorku (neboli prostě „Minster“) je právě to, jak si vnější vzhled nekamarádí se vzhledem v interiéru...

Much of the Durham Dales lie within the North Pennines Area of Outstanding Natural Beauty. Once the hunting grounds for the Prince Bishops of Durham, the district provides a spectacular setting for a range of walks of various different lengths and difficulties. This destination has the advantage that it’s only a short bus ride from Durham.

Tatáž řeka Wear, co protéká Durhamem, o pár kilometrů níže vymodelovala líná údolí s profilem krajiny takřka kosmickým. V prazvláštním podrostu se tam prohání spoustu králíků, zajíců a ptáků podobných koroptvím, co jsem nikdy před tím neviděl… Ve vzduchu bylo cítit jaro. Taky mi došlo, že prměrný muž zažije jen 72,1 jar a průměrná žena jen 78,5… A to je dost málo na to jen tak to ignorovat…

Pár foteček z desáté...

Wharfedale is south of Swaledale and famous for its stunning views and dry-stone walls. It is one of the longest valleys in the Yorkshire Dales and the home of Kilnsey Crag, a limestone cliff popular with tourists and climbers alike. There is also woodland in this valley – an uncommon sight in the Dales.

Znáte to. Občas si vyhradíte čas a peníze na nějakej hezkej výlet a když vám pak celej den cedí na hlavu, říkáte si: „nebylo by lepší si za ty prachy koupit nějaký dobroty a zůstat doma?“ Předpověď na předchozí výlet na Cheviots nebyly vůbec růžové, ale předpověď na tento víkend byla dokonce ještě mnohem horší. A tak jsem váhal, zda se si raději „nenakoupit dobroty a nezůstat doma.“ Nakonec jsem byl moc rád, že jsem šel...

Cheviot Hills – known locally as the ‘heathered roof of world’ and once described by Wainwright as a ‘quiet Lake District’, its rolling hills make for fantastic walking and its landscape is peppered with ancient hill forts, including Yeavering Bell – one of the most important and best-preserved sites in the country. (převzato z http://community.dur.ac.uk/walking.society/northumberland.php)

Když se posledně vrátila spolubydla z výletu DUHWS, který jsem musel kvůli jedné eseji zmeškat, našel jsem po domě roztažené schnoucí kusy oděvu a na naší tabuli byl nápis: „Hill Hell Walking Society – never more!!“ Pokud vám na Lake District nevyjde počasí, může to být samozřejmě dost pruda. Když jsme se vypravili na Cheviots Hills, vypadalo všechno o dost lepší...

Letenky z Newcastleu nám na Vánoce podražily, a tak jsem to domů vzal přes Londýn (snad v domnění, že ušetřím). Při té příležitosti mi Vláša (v současnosti studentka Middlesex University) ukázala to město nad vodou, s vůní, která včelstvo nepustí, co funguje samo, spolu, spolehlivě nahoru a dolu. Přidávám pár foteček z toho výletu a taky 10 věcí, co mě v Londýně vyndalo v pořadí více než náhodném…

1) Oxford street

Připadá vám Václavák plnej lidí? V porovnání s Oxford Street vám bude připadat jako stínadelská ulička, kde si můžete trénovat skákání panáka bez obavy, že vás někdo uvidí a bude se vám smát. Ani v Asii jsem neměl takovej pocit obklopenosti. Spolu s vánoční výzdobou smrtelná kombinace...

Květ z úpatí hory,

Co dal jsem ti do klína.

Jiný nosí na svém pásku,

s tebou usíná.

Ó v horách, horách,

Strmé strže, ostré ledy,

Hledám cestu k svojí milej.

Naposledy.

Květ z úpatí hory,

Uvadl a čas jej svál,

I když zkusíš všechny cesty,

Nepopojdeš dál.

Ó v horách, horách,

V hustých mračnech mezi městy,

Sníh tu pokryl tam i zpátky,

Všechny cesty.

Ó v horách, horách,

V hustých mlhách vadnou květy,

Uvízl jsem na rozcestí.

Mezi světy.

(turecká lidová)

Vzpomínáte, jak jsem líčil, kterak je moje spolubydla šílená do Harryho Pottera? Tak to jsem malinko podcenil. Ona do něj není je šílená. Ona je z něj zcela – hmm…jak to jen říct slušně… Zkrátka včera z ní vypadlo, že si na levou paži nechala vytetovat poslední slova Harry Potter ságy. Když jsem jí to nevěřil, tak mi to ukázala. Na dosud nezhojené kůži se černal nápis:

The scar had not pained Harry for nineteen years. All was well.

Proč začínám zrovna takto? Pokud byste si někdo chtěl otevřít cestovku cílící na Velkou Británii, nezapomeňte na Harryho Pottera. A nebojte se fabulovat. Na konci každého inzerovaného výletu připište tučným písmem něco jako na konci výletu uvidíme psa farmáře McDonalda, jenž byl předlouhou pro animální po...

Po každém výletě s Walking Society bývá zvykem zabrat nejbližší hospodu a čekat na ostatní walkery. Protože už mě pomalu ale jistě opouští to staré české prokletí, že všechny částky v librách násobíte třiceti, abyste se znovu a znovu ujišťovali, že v Británii je všechno fakt hrozně drahý, dávám si už taky svojí pintu. Jednak proto, že už jaksi není počasí na to sedět před hospodou a dopíjet studený čaj, a jednak proto, že je to vždycky takové pěkné zakončení konverzačního dne...