Londýn aneb 10 věcí, co mě v Londýně vyndalo

Letenky z Newcastleu nám na Vánoce podražily, a tak jsem to domů vzal přes Londýn (snad v domnění, že ušetřím). Při té příležitosti mi Vláša (v současnosti studentka Middlesex University) ukázala to město nad vodou, s vůní, která včelstvo nepustí, co funguje samo, spolu, spolehlivě nahoru a dolu. Přidávám pár foteček z toho výletu a taky 10 věcí, co mě v Londýně vyndalo v pořadí více než náhodném…

1) Oxford street

Připadá vám Václavák plnej lidí? V porovnání s Oxford Street vám bude připadat jako stínadelská ulička, kde si můžete trénovat skákání panáka bez obavy, že vás někdo uvidí a bude se vám smát. Ani v Asii jsem neměl takovej pocit obklopenosti. Spolu s vánoční výzdobou smrtelná kombinace. Na střechách některejch obchodních domů jsou trubky, který dolu plivají umělý sníh, aby podpořili prodej vánočních dárků v nejdražších obchodech v Evropě. Dílo, co bezchybně zapadá.

2) Londýňani

„Najít Brita v Londýně je jako najít jehlu v kupce sena.“ napsala mi Vláša, než jsem dorazil. Ani mě nenapadlo, že to bylo myšleno doslova. Typický Londýňan neexistuje. A pokud ano je typický ve své atypičnosti. Má to své výhody. Třeba to, že lidičky přivykli na různé odstíny angličtiny a jsou tak mnohem tolerantnější v porozumění vašeho přízvuku a stejně tak i tolerantnější, když na vás mluví. Zcela automaticky.

3) Ceny za dopravu

Oj, to mně zabolela peněženka. Jedna jízda 5.5 Ł. Celodenní pas za 8 Ł. Pro Londýňana je měsíční pas za 100 Ł. Pokud byste do Anglie přes Londýn cestovali, určitě s tím počítejte, suma sumárum to nakonec udělá docela pěknou položku.

4) Ceny za pivo

Oj, to mě zabolela peněženka. Vůbec nevím, jak jsem si mohl stěžovat na Durhamské ceny piva. Tentýž Red Stripe, který si dáváme v Durhamu ve studentských knajpách za 1.80 Ł jsem si v jedné Brigstonské putice (rozhodně nikterak luxusní) dával za 4.50 Ł. A to rozhodně nebylo nejdražší pivo na lístku. Že se ceny budou lišit mě napadlo, ale že o stovky procent?

5) Winter Wonderland

Oj, to mě zaboleli oči. I uši. I nos a pusa. Vláša to popsala přesně: jako plošina v mracích, kde je uprostřed ničeho trilion lidí, trilion zvuků, trilion vůní, trilion chutí, trilion všeho. Přistupte blíže. Kupujte žetony. Centrifuga, centrifuga, jedem jedem jedem. Neodolali jsme a koupili žetony na autodrom. Vybrali jsme si asi šestiletýho kloučka a začali ho systematicky pronásledovat. A v nestřežených chvílích útočit. Myslím, že byl z toho dost v prdeli…

6) Bratři Chapmanové

Jako náhodou nás nohy jednou zanesly do jedné ze Serpentine galleries, kde zrovinka vystavovali bratři Chapmanové. Po Winter Wonderlandu to bylo přesně to, co jsem potřeboval vidět. Bratři Chapmani si hodně dělají, co chtějí. Ukřižovaný šáša z McDonaldu, goyovské 3D krajiny plné násilí a všudypřítomní uniformovaní členové ku klux klanu navlečení do tlustých, pruhatých punčocháčů. Určitě jedna z nejpůsobivějších výstav, kterou jsem kdy viděl. Visí do půlky února, kdybyste měli cestu…

7) Nádražka na Kingcross

Na vlakovém nádraží v Kingcross je sakra dobrá nádražka. Skoro jako v Číčenicích, akorát větší. Spousta lidiček s velkými kufry. A skrze okna se díváte na přijíždějící vlaky.Vzpomněl jsem na Menší nebe od Johna Waina, kde se do podobné hospody chodil ukrývat jeden profesor před zvuky bubnů, co začal nenadále slýchávat v přeplněných ulicích Londýna. A vskutku. Bylo poněkud uklidňující pozorovat ten cvrkot zpoza oken.

8) Brixton – Londýnská jamajka

Když jsme vystoupili z metra v Brixtonu, došlo mi, že už jsem asi tak tři měsíce necítil trávu (nemluvím o trávnících). Brixton je je jedno z předměstích Londýna, které je trávou provoněno od základů. Svébytný vývoj této čtvrti z ní udělalo nekorunované hlavní město jamajských přistěhovalců. Mimo trávy můžete narazit na vynikající jazz… Kolem půlnoci jsem byl svědkem toho, jak si asi padesátiletá jamajčanka posadila na hlavu 3 litrový jag s pivem, začala se vlnit v rytmu reggae a do toho v extázích vykřikovat: „Zion! Babylon!“… No hustý!

9) Parky

Kdybych někdy musel žít v Londýně, parky by byly asi jedna z věcí, díky nimž bych tam přežil. Ani nevím, co je dělá tak krásnými. Možná zvířata (od divokých hus po veverky), která natolik přivykla člověku, že o něj občas zavadí křídlem. Možná půvabné joggující Londýňanky. Možná prostě jen to, že jsou oázou klidu a míru v ohromném blázinci okolo. Jako poslední tento bod uvádím proto, že na něj může plynule navázat galerie fotek. V Londýně jsem si to ani neuvědomil, ale fotil jsem v podstatě pouze v parcích. Pouze v nich jsem si totiž přišel tak svobodně a uvolněně, že jsem měl na focení pomyšlení.

10) Shrnutí

Londýn je krásné město, které by měl vidět každý. Cítil jsem však, že že rozhodnutí usadit se tam natrvalo je zároveň rozhodnutí dožít se tak o dvacet let míň.