Naposledy (podruhé a naposledy)

„Katedrála v Durhamu je prastará a strmí na vysoké skále; uvnitř se konají bohoslužby s kázáním, zpěvem a kostelníky; přece však jsem viděl hrob Bedy Ctihodného, zavalité pilíře a křížové chodby a výpravu hezkých Američanek; ty pilíře jsou pokryty hluboko vtesaným ryhováním, což působí zvláštním, skoro polychromatickým dojmem.  Mimoto je tam hrob svatého Cuthberta, starý hrad a staré kamenné domky, a pěkné městečko běží z kopce na kopec, a víc už o tom nevím.“

–      Anglické listy, Karel Čapek (1924)

Mezi studenty v Durhamu se o katedrále, která před sto lety tak zaujala Karla Čapka, předává po generace následující legenda – kdo vystoupá na věž katedrály před promocí, ten svůj kurz na univerzitě nikdy nedokončí.

Já do Durhamské katedrály chodíval pravidelně a rád, ale na věž jsem nikdy nevystoupal. Na Erasmu (2013–2014) to bylo proto, že mi vstup připadal moc drahý (nebyl, asi jsem měl jiné priority). Když jsem v Durhamu začal dělat doktorát (2017), tak věž katedrály procházela generální rekonstrukcí (jak je vidno na obrázku). Když střechu opravili, začal jsem dělat fieldwork na Slovensku. A když jsem se po fieldworku konečně vrátil do Durhamu, začala koronavirová pandemie…

Ale kdo ví, možná právě díky všem těmto peripetiím jsem na podzim roku 2022 v Durhamu svůj doktorát skutečně dokončil… Legendu tak bude muset empiricky ověřit někdo jiný.

Příběh o zpožděné sově se tedy protáhl na dlouhých devět let, ale zdárně dospěl do konce. S jeho koncem nastal čas dát sbohem i tomuto blogu, který mě Durhamem provázel. Tedy – sbohem! Podruhé, ale tentokrát již skutečně naposledy…

… pokud jste na tento blog narazili, protože se do Durhamu teprve chystáte, přeju Vám, ať je Durham stejně kouzelným místem, jakým byl pro mě.

P.N.

16.10. 2022

P.S. Blog je kvůli upgradeu serverových technologií umrtven – nejdou do něj psát již žádné komentáře. Pokud byste se však rádi k něčemu vyjádřili, budu moc rád, když mě kontaktujete.