O katedrále

Vsadím se, že když jste byli malí, mysleli jste si (stejně jako já), že to špičaté a zubaté, co v Praze vévodí siluetě Hradčan, je onen Hrad. Že to je to místo, kde bydlí pan král s paní královnou, kde přes den po chodbách chodí rytíři a v noci po hradbách bílá paní… A rovněž se vsadím, že jste byli hrozně zklamaní (stejně jako já), když jste zjistili, že tu špičaté a zubaté není žádný hrad, ale takový větší kostel…

Stejně jako Praze vévodí Svatý Vít, vévodí Durhamu Katedrála Krista, Blahoslavené Marie panny a Svatého Kutberta z Durhamu (neboli prostě Durhamská katedrála). Pokud do Googleu zadáte Durham, budete mít obtíže najít obrázek bez katedrály. Je málo tvrdit, že katedrála je symbol Durhamu. Katedrála je Durham. Všechno to urbanistické pinožení okolo je jen takové navlékání příze okolo kamenných věží.

Od té pražské se v mnohém liší. Do kolen vás nedostane svoji vertikalitou, ale svou mohutností a pevností. Jako by tam stála od počátku věků a měla stát až do jejich konců. Egypťané říkali: „Každý se bojí času. Čas se bojí pyramid.“ Kdyby se Čas potkal s katedrálou v Durhamu, nejspíš by se schoval pod postel a už by nevylezl. Pražská katedrála vás ohromí svou ornamentalitou, která dokáže vyprávět příběhy (jako to skrze ní dokázal Miloš Urban), ta durhamská zase svoji jednoduchostí a přímočarostí výzdoby, které je sice prostá, ale v žádném případě neponechává katedrálu prázdnou. A v neposlední řadě na vás uvnitř nečeká žádné mystické příšeří jako v Praze nebo v jakékoliv jiné gotické katedrále. Bílý kámen od oken odráží až nezvykle bohaté porce světla…

Katedrálu v Durhamu prostě nemůžete minout. Přiznávám, že už jsem tam byl tak desetkrát a pořád jsem se jí úplně nenabažil. Po každé přednášce mě nohy neúnavně znovu a znovu nesou vzhůru, abych si znovu a znovu osahal kameny, které tam Normané zasadili před bezmála tisíci lety.

V čem je opravdu obdivuhodná? Že navzdory ševeholícím turistům pořád slouží stejnému účelu, k jakému byla navržena. A to nemyslím jako ta v Praze, kde se jednou za čas (třeba když umře bývalý prezident) koná velkolepá mše pro VIP kravaťáky. Slouží prostě lidem. V jižní části příčné chrámové lodi se konají pravidelné mše. Každý večer v 17:00 zvoní zvon k večerní písni nebo k večerní modlitbě (a jak vážně! nikdy jsem neslyšel zvonit zvon tak naléhavě). Dost často v hlavní lodi stojí nějaký sbor a zplna hrdla zpívá v doprovodu varhan. Dneska jsem tam třeba viděl děti na školním výletě, jak měly po katedrále roztažené všelijaké výtvarné potřeby a jen tak si malovaly… V tomhle se určitě máme co učit – možná by nebylo špatné vedle místa pro blýskající turisty vyhradit taky malinkatý prostor lidem. Katedrály na to bývají dost velké. Jo a ještě jedna věc k tomu, co jsem právě napsal: katedrála v Durhamu má nejvíc followerů na Twitteru ze všech katedrál na světě (alespoň to tvrdil pan šéfkaplan). Dělá to k dnešnímu dni přes 3200 lidí.

Pár foteček přikládám.