Sunderland vs. Chelsea

Že je Hasan blázen do fotbalu jsem již líčil. Tak jako někdo sní o tom zažít stav bez tíže, povozit se na žirafě či pozvat na drink Norah Jones, je Hasanův největší myslitelný sen vidět na vlastní oči El Clásico (to je když hraje Barcelona s Reálem pro ty, co neví… to je když hrajou bílý s pruhatejma, pro ty co pořád neví)…

A proto nás všechny od samého začátku lanařil na fotbal do Newcastleu. Když nám ale řekl cenu za utkání, každý z nás jen nahlas oddechl (už nevím přesně, ale bylo to něco mezi 50-70 Ł – pro vytížená utkání je totiž nutné stát se členem fanklubu, což není zrovna levná sranda). Když má ale člověk sen, tak si málokdy dá pokoj. A to byl i Hasanův případ. A tak hledal, hledal, až objevil, že Premier league nehraje jen nedaleký Newcastle, ale také nedaleký Sunderland (dělá to 50 minut autobusem z Gilesgate za 5.5 Ł zpáteční jízdenka). A tak jednoho dne přišel se svítícíma očkama a říká: Objevil jsem lístky za 35 Ł. A já na to: tak to bude někde na střeše, ne? Ne, povídá on. V první řadě. Nejlepší místa na stadionu!

Hasanův biorytmus se proměnil na jakýsi contdowntimer odpočítávající dny do 4/12/2013 – dnu, kdy na stadion v Sunderlandu měla přijet Chelsea. Člověk ani nemusel koukat do kalendáře – stačilo se podívat Hasanovi na jeho svítící očka a říct si: aha, to bude už tak prvního. Druhýho. Třetího! ČTVRTÝHO.

Když jsem přišel na stadion, bylo to jako potkat někoho slavnýho na ulici – když ho totiž potkáte, uvědomíte si: hej, tenhle člověk fakt existuje. A stejně tak je to s místy. Některá za to nestojí (o zklamání z Mona Lisy v Louvru už byly napsány stohy), protože je televize umí vzít z pěkných úhlů a vytvořit tak dojem „velikosti“ (v uvozovkách proto, že nemluvím o fyzických rozměrech). Některá místa naopak televize není s to zabrat v plné „velikosti.“ Když pak člověk na to místo dorazí, zdá se mu ještě „větší.“ Takový byl můj dojem ze stadionu v Sunderlandu. Stadion zpívající ze všech myslitelných stran klubovou hymnu se prostě blbě převádí do stereo pro TV.

Byla teda neuvěřitelná kosa. Zejména kdykoliv jsem se podíval na pomezního s praporkem v krátkým rukávu. A za těch 90 (+6+poločasová přestávka) člověk pěkně vymrznul. Ale fakt to stálo za to! Zejména místa, která Hasan vybral okem zkušeného fotbalového fanouška. Nejednou proběhl Frank Lampard asi 15 metrů od mě, takže kdybych na něj zařval: „Hobluj, Frankie!“ tak by otočil hlavu, v které by mu začalo vrtat, co že to má vlastně dělat. No a góly?! Znáte to, občas si člověk vybere v televizi mač, kterej skončí 0:0 a nedá se na to koukat. Ale Chelsea : Sunderland – 4:3! To je docela požehnaná gólová nadílka.

I když můj foťák není příliš vybavenej pro akční focení při umělém osvětlení, přidávám pár fotek, protože by mi to Eda s Pávkem asi jen těžko odpustili…